Moje hranice je moje vlastní já. Moje výchova, moje natura...Bod ze kterého se už jen "dívám":) Radost - kluci moji. Všichni tři:)

Moje hranice dost často vytyčuje můj vlastní strach. A ještě častěji strach těch druhých. Je to zeď, kterou se snažím když né zbořit, tak aspoň přelézt… dost často ale jen chodím podél ní a koukám, jak je vysoká :/ Paradoxně se (na popud a pod neustálým dozorem mé milované ženy) učím těšit se z malých každodenních radostí. Když se to podaří, mám velikou radost.