Vnímání hranice - vymezování prostoru, pozic. Limity. Pomyslně - jen ty v hlavě, skutečné - reálně existující. První často tvoří ty druhé. Mé osobní jsou stále v procesu, někdy o nich dopředu ani nevím. Mohou přinést údiv, radost, klid ale i pláč. Hranice se tváří jako konstanta, ale neveřte tomu. Z čeho mám radost? Z každého úsměvu mého syna i z ukradené chvilky, kterou mám jen sama pro sebe. Ze života takový, jaky je.

Nevím... Když si řeknu, že jsem vlastní hranice překročil, zároveň si tím podvědomě vymezuji další. Hranice je zkušenost, která podmiňuje všechno potom.. Velkou radost mám z mé rodiny.